VerČer:
Vy, co máte dvě děti, budete přesně vědět, o čem píšu... S prvním se ňuchňáte, mazlíte a při každém kviknutí utíkáte za ním, vůbec nic nestíháte. Když máte děti dvě, stíháte toho mnohem víc, zvládáte toho ještě víc. Prostě je to jiné. A druhé dítě, ač jen neskonale milujete, už to má trochu "horší". Díky tomu však naše mladší dcerka (osm měsíců) usíná do 20h a spí celou noc. Prostě ji jenom položím do postýlky, nakrmenou, umytou, spokojenou. Pohladím ji po hlavičce, dám jí pusinku, řeknu: Princezničko: dobrou noc a pěkné sny. Zhasnu světlo, zavřu dveře a odejdu. Pokud ještě není úplně ospalá, hraje si s peřinkou, hračkou a povídá si. Za chvíli je v pokoji ticho a klid.
Staršího, tříletého kluka, jsme naučili na čtení pohádek. Většinou mu čteme 2 pohádky, buď táta nebo já. Jenže táta s ním ještě zůstává v pokoji. Já spím s malou v ložnici a kluci spolu v pokojíku. Budeme to muset zrušit. Chtěla bych už, aby i sám usínal.
Na popolední spaní se mi to celkem daří. Občas mu pustím pohádku v noťasu a jakmile zabere, tak noťas vypínám a odnáším. Občas stačí jedna pohádka a odcházím...
Při večerním usínání na nás navíc ten starší zkouší takové věci jako jsou strařidla a příšery. Že se jich bojí a že jej musíme ochraňovat. Asi to bude běh na delší trať - než to zvládneme s jednou pohádkou a pusou na dobrou noc. I tak se na to moooooc těším... Děti jsou totiž úžasné a bez nich by to nebylo ono.
u prvního to byl proces, ale u malé postupuju stejně a ten starší se musel přizpůsobit, ale ještě dnes někdy dělá povyk
2024 ©