Sladkosti - tohle je další věc, kterou musím nějak mistrně vyřešit. U svého druhého dítěte vím, čeho se mám vyvarovat. U prvního v tom už jedeme a nevím, jak z kola ven.
Zvykl si, že když k nám někdo přijde na návštěvu buď poprvé nebo dlouhé době, donese nějaké sladkosti. Když k někomu jedeme my, dělám tu stejnou hrůznou věc i já.
Je tady asi jediná možnost, s ostatními maminkami, myslím si, to půjde lehce. Prostě se domluvíme, co ano a co ne. Jako kompromis bych brala gumové bonbony. A nejlépe, když se obdarovaný podělí s dárci. To je pak na jeden pytlík více dětí a tudíž méně sladkého pro každého... :-)
Největším problém jsou ale babičky a prababičky. Ony mají pocit, že si dítě kupovat musí, přestože je má rádo takové, jaké jsou. Jenže jim to nevysvětlíte. I kdybyste do nich hučeli rok nebo dva, nic nepomůže. A to mě mrzí. Nemám ráda, když mi za zády kdosi hází klacky pod nohy: "na tady máš, ale neříkej to mamince. ona by se na mě zlobila.." nebo "maminka to má celé popletené, bonbonky papat můžeš"
Já mohu děkovat za svoji mámu, která je v tomhle smyslu naprosto loajální vůči nám, i když vnoučátka miluje. Jenže jí to taky občas ujede. Aspoň, že kupuje bonbony bez cukru (v lékárně).
Co jsem přestala řešit úplně jsou brambůrky, tyčinky, křupky, popcorn a podobné pochutiny. Ať jsme na jakékoliv oslavě nebo jen na návštěvě u vzdálené rodiny - leží toho hromady na stole. A ruku na srdce - nemám to srdce pořád dítě odhánět, že něco nesmí. Ono je to i pro to dítě složité - ostatní můžou a ono ne. Asi je to také tím, a to musím zaklepat na dřevo, že máme děti zdravé. Netrpí (zatím) žádnými alergiemi, nemusí držet bezlepkovou Tudíž nás "nic" nenutí dítěti tyto věci odpírat.
Pokud má někdo z vás "recept", jak na sladké - sem s ním. Určitě to mnohým pomůže.
2024 ©